Jedná se o samovolný a nechtěný únik moči, ke kterému může dojít při kýchání, kašli, smíchu, prudším pohybu, zdvihání břemen, běhu, chůzi do schodů – tedy při tzv. stresových manévrech v oblasti dutiny břišní. Svalstvo pánevního dna a svěrače jsou u tohoto typu inkontinence ochablé a pánevní orgány klesají.
Nitrobřišní tlak se přenese na močový měchýř, stoupne tlak uvnitř močového měchýře a v důsledku nedostatečné funkce uzávěrových mechanismů dojde v této situaci k úniku moči. Ochablé uzávěrové mechanismy a pánevní dno i pokleslé pánevní orgány často najdeme u žen, které opakovaně rodily, u žen po gynekologických operacích a u obézních pacientů. Dále se na vzniku stresové inkontinence podílí např. dlouhodobě vykonávaná fyzicky náročná práce, hormonální změny v období klimakteria, vrozená nedostatečnost tkání.
Urgentní inkontinence, označovaná také jako „hyperaktivní měchýř“, je nechtěné unikání moči spojené s náhlým, intenzivním a vůlí neovladatelným pocitem nucení na močení (urgence). Ve srovnání s inkontinencí stresovou je zde uzávěrový mechanismus (svěrače, pánevní dno) neporušen a na vzniku této inkontinence se podílí svalovina močového měchýře.
Smíšený druh inkontinence představuje kombinaci obou předchozích druhů tj. stresové a urgentní inkontinence. Problémovější z hlediska zhoršení kvality života je podle pacientů urgentní inkontinence, která se projevuje nutností častého vyhledávání toalet a nemožností oddálení mikce.
Jedná se o mimovolnou ztrátu moči při přeplněném močovém měchýři, typicky samovolné odtékání moči po kapkách z přeplněného močového měchýře po zástavě močení. Nejčastěji se vyskytuje u starších mužů se zvětšenou prostatou, u žen se vyskytuje při zúžení močové trubice, které může být způsobeno traumatem po operaci v oblasti močové trubice.
Jedná se o nechtěný únik moči zaviněný abnormální reflexní aktivitou míšního centra – tedy neurogenní druh inkontinence (při roztroušené skleróze či poranění míchy). Při onemocnění či poškození centrálního nervového systému ztrácí inkontinentní osoba vědomou kontrolu mikčního reflexu, který pak probíhá nekontrolovaně přes periferní mikční centrum v sakrální míše. Mikce nastává bez předchozího pocitu nucení na močení, někdy pacienta mohou varovat jiné vedlejší příznaky, např. pocení.